REJSTŘÍK PAMÁTKOVÉ PÉČE

Věžové krovy

Stručný popis prvku

Krovy věží patří k nejnáročnějším konstrukcím. U kostelních věží se již od období gotiky používaly různé soustavy dřevěných konstrukcí, které sloužily při vyzdívání pláště. Od 19. století se krovy věží se vyskytují výlučně ve vaznicovém provedení.

Parametry
Popis prvku a použití

Hlavním konstrukčním principem věžových krovů je středová symetričnost. To znamená, že krokve nebo ramenáty nesoucí střešní plášť se všechny dokola opírají o středový sloup. Krokve jsou pak podepřeny vaznicovým věncem, který je nesen sloupky, případně vynášenými vzpěrami. Tyto krovy zastřešují hlavně věže lichoběžníkových půdorysů, báně či kuželovité střechy.

Hlavní rozdíl mezi věžovými a ostatními krovy je ten, že většina krovů má podélnou horizontální konstrukci a vazby jsou řazeny za sebou. Věžové krovy jsou ale osově symetrické, symetrické jsou i vazby, uspořádání trámů a mají vertikální konstrukci. Díky této typické středové souměrnosti mají tyto krovy daleko větší tuhost než podélné soustavy. Prostorové ztužení se doplňuje zavětrováním na obvodě krovu diagonálními kříži nebo příčnými hambálky a kleštinami. Aby se předešlo překlopení tak vysokých krovů, musí se krov patřičně ukotvit. K ukotvení se používaly ocelová i dřevěná táhla, zazděná do zdiva nebo kotvená k trámům zapuštěných do zdí věže v nižších patrech.


Tento typ krovu nabízí rozmanitá konstrukční řešení. Můžeme je rozdělit do následujících kategorií:
• Krokevní soustava – nejjednodušší konstrukce, obdoba stanové střechy
• Štenýřová soustava – konstrukce ze sloupků spojených příčkami a navzájem zavětrované, nejvíce užívaná konstrukce u vysokých střech věží
• Hambálková středová soustava – vhodné pro věže menších rozpětí
• Vaznicová soustava – krokve jsou podepřeny vaznicemi nesenými sloupky
• Ležatá stolice – používané hlavně v období baroka

Klasové krovy

Podobně jako u běžných tvarů střech se až do 2. poloviny 16. století užívalo pozdně gotického systému klasového krovu. Jako skutečná inovace se na věžích renesančních staveb objevily první báňové tvary. Jejich specifickou hmotu tvoří poledníková sestava tvarovaných krokví, podepřená nosnou konstrukcí se svislými sloupky a případně šikmými vzpěrami vsazenými do základového roštu.

Skružové krovy

Pro horní ukončení barokních věží jsou charakteristické báně s cibulově vydutým tvarem, tvořeným krokvemi sestavenými jako skružové lamely. Jádrem konstrukce je víceboká sestava sloupků umístěná na zpravidla radiálně, vějířově sestaveném základovém roštu. Ke sloupkům jsou většinou ještě přisazeny šikmé vzpěry, na které se fixují skružové krokve.

 

Od 19. století se krovy věží se vyskytují výlučně ve vaznicovém provedení. 

 

 Zdroje informací:

 

  • ŠKABRADA, Jiří. Historické stavební konstrukce a materiály. In: Péče o architektonické dědictví, III. díl. Praha: Idea servis, 2009. 
  • VINAŘ, Jan a KUFNER, Václav, 2004. Historické krovy – konstrukce a statika. První vydání. Praha: Grada Publishing, a.s. ISBN 80-7169-575-0
  • WITZANY, Jiří, 2010. PDR - poruchy, degradace a rekonstrukce. Praha: České vysoké učení technické v Praze. ISBN 978-80-01-04488-9 
Příklady použití - foto