REJSTŘÍK PAMÁTKOVÉ PÉČE

Vaznicové krovy

Stručný popis prvku

Vaznice je vodorovný trám, který probíhá podélně krovem a podporuje krokve. U vaznicových krovů rozlišujeme plné a jalové vazby. Vaznice je podporována právě jen v plných vazbách a umisťuje se buď u hřebene (hřebenová vaznice), u pozednice nebo zhruba ve dvou třetinách výšky krovu (středová).

Parametry
Popis prvku a použití

Hlavním principem této soustavy je to, že vaznice přenáší zatížení z jalových (prázdných) vazeb do vazeb plných, které jsou dimenzovány na větší zatížení. Proto jsou tyto krovy úspornější na použitý materiál než například hambálkové soustavy. Ještě větší úsporu materiálu dosáhneme tehdy, odstraníme-li u jalových vazeb vazný trám a nahradíme ho kráčaty. Pomocí vhodné vaznicové soustavy lze zastřešit každý půdorys bez ohledu na sklon střechy. Zapotřebí jsou ale už složitější spoje a spojovací profily.
Vaznice byly nejčastěji ukládány na štíty domu, u hrázděných štítů na jejich dřevěnou konstrukci, u zděných štítů do kapes nebo přímo na pilířky, které štít zesilovaly. U krovů z 19. století se vaznice ukládaly i na komíny, resp. na konzolu, která byla z komínu vyložena. 

Vaznicové krovy můžeme rozdělit do následujících variant:

Vaznicová soustava s ležatou stolicí

Ležaté stolice jsou vzpěradla, která podpírají nejvíce namáhané vaznice krovu. Užívá se od 15. století, u nás je typická pro období 16.-18. století. Starší typy měly dvě i více pater. Často byly tyto krovy spojovány s konstrukcí stropu, dřevěnou anebo zděnou klenbou. Vývoj tohoto typu krovu trval dlouhou dobu a vznikaly tak různé mutace a nespočet variant. 

Vaznicová soustava se stojatou stolicí

Tento typ krovu se začal používat v klasicismu, kdy se začaly snižovat výšky střech. Krov se začal podepírat šikmými sloupky, které přenášejí zatížení do vazných trámů nebo do vnitřních zdí. Často jsou doplněny šikmými vzpěrami, které přenášejí zatížení blíže k podporám.

Vaznicová soustava se zděnými pilířky

Tato varianta krovu se nejběžněji vyskytovala v 2. polovině 19. století. Domy měly podélné nosné zdi a dvojici podélných vnitřních zdí, které v půdním prostoru tvořily základ pro zděné pilířky, na které byly uloženy vazné trámy.

 

Obvyklé vady a jejich opravy:

Nadměrná deformace krovu i jednotlivých prvků způsobená nedostatečnou dimenzí nosných prvků, dále hniloba, napadení dřeva dřevokazným hmyzem nebo houbami, vysoká vlhkost dřeva od zatékání nebo uvolnění tesařských spojů. Konkrétně u těchto typů krovů se setkáváme s typickými vadami, jako například u nárožních vazeb, které mají menší sklon než přímé a podélné vazby. Dále je to špatné nadimenzování namáhaných spojů nebo jednotlivých prvků krovu.

Aby se zabránilo degradaci krovů s valbami, vkládají se do konstrukce další prvky. Například kráčata se s vaznými trámy ztužují pomocí kramlí nebo dodatečně vloženými podélnými trámky, rozpěry se podobně mohou podepřít dodatečně zřízenými sloupky.

V dnešní době se hojně přestavují podkrovní prostory na obytné. V případě krovů s vaznými trámy je problém s průchozí výškou. Proto se nabízí možnost vazné trámy odstranit a nahradit je soustavou, která je uložena ve stropě posledního podlaží. Dbát se musí na dostatečnou tuhost stropní konstrukce. K tomu slouží ocelová výztuž, kdy se jedna její část vloží do stropní konstrukce a druhá se propojí s konci bývalého vazného trámu (variantou může být zřízemí železobetonového věnce pod pozednicí, k němuž se přivaří propojení na konce vazných trámů).

 

Zdroje informací:

  •  VINAŘ, Jan a KUFNER, Václav, 2004. Historické krovy – konstrukce a statika. První vydání. Praha: Grada Publishing, a.s. ISBN 80-7169-575-0 
  • MAKÝŠ, Oto, 2004. Technologie renovace budov. První vydání. Bratilava: Jaga group, s.r.o. ISBN 80-8076-006-3
Příklady použití - foto