REJSTŘÍK PAMÁTKOVÉ PÉČE

Roubené stěny

Stručný popis prvku

Roubení je ve vesnickém prostředí ve velké části českých zemí základním typem dřevěných konstrukcí stěn domů a hospodářských staveb.

Parametry
Popis prvku a použití

Roubení je ve vesnickém prostředí ve velké části českých zemí základním typem konstrukcí stěn domů a hospodářských staveb. Pro jednotlivé vývojové fáze jsou charakteristické formy provedení spojů nároží, jejich zesílení vzájemnými přesahy na spodních a zejména horních věncích stěn a také velikost a způsob opracování jednotlivých vodorovných trámů.
Nejjednodušší vazbu tvoří pouhý přesah nárožních konců (zhlaví), který může být doplněný svisle zaraženými kůly, které zamezí vybočení prvků z vazby. Správné roubení však nevyžaduje pomocné prvky a drží pohromadě jen díky tvarování konců tak, aby se z vazby nemohly ani pod tlakem vysunout. Nejjednodušší způsob je částečné vydlabání v místě vazby, do kterého se usadí další prvek svým výžlabkem. Jednotlivé prvky leží přímo na sobě, jako u srubu.
U roubenek na severu Čech se používaly tzv. stěnové kleštiny – sloupky, přiléhající ve dvojicích vždy k vnitřní a vnější straně roubené zdi. Nalezneme je převážně u budov s jednoduchými vazbami – rybinami. U pevnějších spojů – zámkových – se tato stabilizace nepoužívala, pouze pokud bylo potřeba stavbu dodatečně stabilizovat.

Spárování a jeho rekonstrukce

Spárování mezi trámy roubení se provádí směsí důkladně prohnětené jílové hlíny s řezankou a minimálním podílem jemného písku, později se objevovala i malta. U obytných místností se spáry důkladně utěsňovaly. U stodol spáry zajišťovaly provětrání uskladněného obilí nebo sena či slámy. K zlepšení uchycení spárovací směsi se do spar zatloukaly dřevěné klínky a kolíčky. Při rekonstrukci je potřeba podobné prvky do konstrukce opět zapojit, protože výplň stabilizují. Po vymazání a postupném vysychání spár se objevují trhlinky a drsná struktura písku. Oba nedostatky odstraní dvojitý nátěr hlinitovápeným pačokem. Díky vápnu spárování dostane světlou barvu. Barevnou úpravu provádíme podle dochovaných částí, nebo podle regionálních zvyklostí. Nejčastěji to byla bílá barva, ale používaly se i různé barevné pigmenty.
Typicky kontrastní barevné odlišení bílených spár od tmavých trámu ale není jediné správné řešení. V některých oblastech se vápenným nátěrem opatřovaly celé stěny, někdy s barevnou úpravou. Musíme zachovat původní barevnost a úpravu konstrukcí, aby nedošlo k poklesu historické hodnoty.
Vápenné nátěry chránily dřevěné prvky a spojujeme je také se snahou vyhovět protipožárním nařízením z konce 18. a počátku 19. století, která zakazovala novou výstavbu objektů ze spalných materiálů a obílené stavby se alespoň svým vzhledem k nespalným dřevěným přibližovaly.

Obklady roubení

Jako ochrana stěn před vnějšími vlivy se používaly užitkové obklady stěn. Nejčastější je svislé bednění z širokých prken a spojů překrytých lištami. Obklady mohou mít různou regionální barevnost. Nesmíme přenášet zvyklostí z různých oblastí a musíme respektovat původní charakter stavby.
Vodorovné bednění stěn se provádělo z prken těsně přiléhajících nebo propojených drážkou. Prkna se kladly pouze v jedné rovině. Výtvarně zajímavé jsou relativně mladé obklady ve formě imitující zdivo, kdy jsou vodorovně kladená prkna obkladu opatřena svislými rýhami tak, že výsledný obklad má vzor běhounové vazby zdiva. Tento způsob je běžný v severních Čechách, hlavně na Českolipsku, Děčínsku, Šluknovsku a Liberecku. V takovém případě jsou „spáry" obvykle barevně odlišeny.

Opravy

Roubené konstrukce je třeba chránit konzervačními prostředky ochraňujícími dřevo před nepříznivými vlivy. Žádoucí je rovněž zachovat co nejvíce z původních prvků a nahrazovat jen ty v kritickém stavu.
Nejdůležitější pro statiku roubených staveb je kvalita nárožních spojů. Je nutné zajistit pevnost těchto spojů a věnovat se především rozestupování spár a zajistit je proti pohybu. Spáry vazeb nároží bývají nejčastěji zajištěny tesařskými kramlemi. V nosných stěnách roubených zdí spolupůsobí trámy v celé ložné ploše a lokální vysprávky plombami ze zdravého dřeva stavbu staticky neohrozí.
Spodní trámy v roubených konstrukcí trpí namáháním zemní i povětrností vlhkostí. Je možné vyměnit i celé konstrukční prvky. Při rozsáhlejším poškození může být stěna odstraněna a znovu vyzděna.
Nejvíce poškozené trámy byly někdy nahrazovány zdivem a to až do úrovně okenních parapetů. Podezdívka byla omítnuta a nabílena. Ve výjimečných případech, lze nahradit celou stěnu zděnou konstrukcí, ale pouze pokud je původní roubená zeď v kritickém stavu. Tak se podle regionálních zvyklostí omítne a namaluje. Stěnu je možné i obednit.

Zdroje:

  • KUČOVÁ, V., BUREŠ, P. Principy péče o lidové stavby. Praha: Státní ústav památkové péče, 1999.
  • ŠKABRADA, Jiří. Historické stavební konstrukce a materiály. In: Péče o architektonické dědictví, III. díl. Praha: Idea servis, 2009.