REJSTŘÍK PAMÁTKOVÉ PÉČE

Mansardové krovy

Stručný popis prvku

Typickým znakem mansardového kroku je jednou nebo vícekrát zlomená střešní plocha. Tento tvar je docílen použitím krokví ve dvou nebo více sklonech. Do bodu zlomu se pak umisťuje vaznice, na kterou se osedlávají krokve obou střešních rovin.

Parametry
Popis prvku a použití

Mansardové krovy začaly vznikat v době, kdy se začaly zvětšovat rozměry zámků a paláců. Pro zastřešení většího půdorysu už totiž nestačily jen do té doby používané sedlové nebo valbové střechy, kde krokve vycházely příliš dlouhé. Proto už začali v 16. století někteří architekti navrhovat lomené střešní konstrukce. Nejvíce je proslavil François Mansart, podle kterého byla tato konstrukce pojmenována. V současné době je mansardová střecha méně používaným typem střech. Její provedení je pracné, zejména pak pokládka krytiny na šikmých bocích – mansardách, kdy se musí každá taška přichycovat ke krovu zvlášť.

Mansardová střecha se u nás objevuje u náročnějších pozdně barokních staveb. Krovy mansardových střech mohly mít ležaté i stojaté stolice, měly konstrukčně oddělenou spodní stolicovou částod horní části nad hambalky, která měla valbový tvar. Římsy se osazovaly na čepy, připravené na konci příčných vodorovných prvků, tedy hambalků, které se v horním trojúhelníku profilu krovu ocitly v pozici jakýchsi vazných trámků. Někdy se římsy umisťovaly na patu krovu - v takových případech se čepovaly na čela vazných trámů a krátčat. Mansardová konstrukce mohla být i falešná, s jednou valbovou konstrukcí, na které se dosáhlo patřičného tvaru pouhým přiložením námětků a dělicí římsy.
V 19. století se začaly mansardy využívat i na činžovních domech, kde díky konstrukci krovu byl maximálně využit podkrovní prostor k bydlení. Umisťovaly se sem podkrovní pokojíky, byty pro chudé či bydlení pro studenty. 

 

Obvyklé vady a jejich oprava:

Nadměrná deformace krovu i jednotlivých prvků způsobená nedostatečnou dimenzí nosných prvků, dále hniloba, napadení dřeva dřevokazným hmyzem nebo houbami, vysoká vlhkost dřeva od zatékání nebo uvolnění tesařských spojů. Prvky krovu, které jsou narušené např. hnilobou, korozí nebo nejsou dostatečně nadimenzované, je možno zesílit. Zesílení lze dosáhnout několika způsoby:

  • zvětšením průžezu prvku jednostranou nebo oboustranou příložkou. Zajišťuje se svorníky, hřebíky nebo se lepí. Příložky se vyrábějí ze dřeva, ocelových plechů, z tvrdého PVC, lamel, z uhlíkových pásků či lamel apod.
  • doplněním poškozené části náhradou - protézou stejných rozměrů jako měla původní konstrukce. Spojení nových a starých prvků se provádí tesařskými spoji, nejčastěji plátováním a doplněním o klíny.
  • doplněním - plombováním části narušeného prvku pomocí přesně upravené plomby, která se vloží do upraveného otvoru vzniklého po odstranění narušené části. Spoj se doplňuje lepením epoxidovou pryskyřicí.
  • pokud nechceme takto zasahovat do krovu, může se napadené místo krovu ošetřit a následně odlehčit, vyvěsit, podepřít či předepnout. 

 

Zdroje informací:

  • ŠKABRADA, Jiří. Konstrukce historických staveb. Praha: Argo, 2003. 
  • WITZANY, Jiří, 2010. PDR - poruchy, degradace a rekonstrukce. Praha: České vysoké učení technické v Praze. ISBN 978-80-01-04488-9