REJSTŘÍK PAMÁTKOVÉ PÉČE

Hliněné stěny

Stručný popis prvku

Hliněné stavby jsou buď zděné z nepálených cihel pravoúhlého formátu nebo slámohliněných válků, kladených v klasovitých vrstvách. Jiným způsobem byla tvorba stěny bez zdění, dusáním (nabíjením) hliněné hmoty do bednění. Obdobnou technikou tvorby stěny bylo nakládání, které probíhalo bez bednění, postupným vrstvením stěn v určitých technologických celcích.

Parametry
  • stěna z válků
  • nabíjená stěna
  • nakládaná stěna
  • stěna z nepálených cihel
Popis prvku a použití

Hliněné stavby se dochovaly zejména na střední a jižní Moravě v nížinných oblastech, kde byl nedostatek dřeva a kamene a naopak dostatek kvalitní hlíny. Nejstarší dochované datovatelné stavby z hlíny pocházejí z 3. čtvrtiny 18. století. Hliněné konstrukce byly patrně dříve rozšířenější i v Čechách, kde se dodnes hojně dochovaly obytné i hospodářské stavby z nepálených cihel.
Hliněné stavby – zejména obytné – byly opatřeny hliněnou omítkou a vápennou líčkou. Vápenná líčka je několikanásobný nátěr vápenným mlékem obsahujícím asi 2 objemová procenta lněného oleje nebo fermeže. Tyto přísady se přidávaly do vápna již při jeho hašení. Nátěr má určitou pružnost a odolnost proti vodě.
Hospodářské objekty – komory, stodoly – byly často ponechávány režné. I u těchto staveb byly někde opatřovány obíleným šambránovým rámem okenní a dveřní otvory.
Nepálené cihly byly s oblibou používány i jako výplňový materiál po celou 1. polovinu 20. století, běžně v kombinaci s dražšími cihlami pálenými, které byly použity pro namáhanější části stavby – v dolních vrstvách stěn, pro nároží a ostění dveří a oken. Jako doplňkový zdicí materiál byly nepálené cihly běžně používány i v městském prostředí.

Dusané cihly - vepřovice 

V posledních letech se v Evropě věnuje velká pozornost oživení stavebních technik, využívajících nepálenou hlínu. Hliněné stavby totiž vykazují pozoruhodnou životnost a dobré tepelně izolační vlastnosti, pokud jsou zajištěny podmínky pro jejich uchování, to znamená především ochrana před promáčením.

Jako materiál pro výrobu vepřovic se používá hlína, nejlépe jílovitá. Dalšími přísadami jsou: vápno, sláma, plevy, písek, chlévská mrva. Výroba vepřovic je velmi jednoduchá. Suroviny je potřeba smíchat v určitém poměru a tento poměr se stanoví podle vaznosti hlíny. Dále se provádí homogenizace takové hmoty ušlapáváním nebo dusáním. Potom se hlína v kašovitém stavu upěchuje do připravených forem a nechává vyschnout na slunci. 

 

Zdroj 

  • KUČOVÁ, V., BUREŠ, P. Principy péče o lidové stavby. Praha: Státní ústav památkové péče, 1999. 
  • ŠKABRADA, Jiří. Konstrukce historických staveb. Praha: Argo, 2003.