REJSTŘÍK PAMÁTKOVÉ PÉČE

Cihelné zdivo

Stručný popis prvku

Stavby z cihel mají poměrně dlouhou tradici. Největší nárůst užívání cihelných stěn nastal až od 20. let 19. století. Z počátku se cihly používaly k vyzdívání jen některých částí budov (okenní otvory, nároží aj.). Od poloviny 19. století byly již běžné celé stavby zděné z cihel. Cihlové stavby byly nejčastěji určeny pro následné omítnutí.

Parametry

Druhy vazeb zdiva:

  • vazáková
  • běhounová
  • křížová
  • polokřížová
Popis prvku a použití

Cihly jsou pravidelný, ve formách připravený materiál (umělé kvádříky), obvykle z pálené hlíny. V případě nepálených cihel mluvíme o hliněných stěnách. Evropská tradice pálených cihel má antické kořeny, přičemž zde přetrvává dlouhodobý regionalismus základních zvyklostí (širší a tenké cihly ve Středomoří od antiky do současnosti).
Stavby z cihel mají, stejně jako kamenné stavby, poměrně dlouhou tradici, spíše ale v nelidovém stavitelství. Největší nárůst cihelných stěn nastal až od 20. let 19. století, kdy bylo umožněno pálit cihly na svém pozemku, pro vlastní použití i prodej poddaným. Zlepšila se tak dostupnost tohoto materiálu. Z počátku se cihly používaly k vyzdívání jen některých částí budov (okenní otvory, nároží aj.). Od poloviny 19. století byly již běžné celé stavby zděné z cihel. A opět byly mezi jednotlivými regiony poměrně velké rozdíly.

Cihlové stavby byly nejčastěji určeny pro následné omítnutí. V některých oblastech se však zejména v poslední třetině 19. století a v 1. třetině 20. století uplatnily i objekty záměrně režné, někdy využívající i různých typů a barev cihel. Druhotné omítání takových domů by proto bylo z památkového hlediska zcela nevhodné. Od nich je nutno odlišovat stavby, které nebyly omítnuty pro nedostatek finančních prostředků; ty se vyznačují tím, že nejsou spárovány a vykazují i další znaky provizornosti vzhledu.

Opravy zdiva

Při opravě zděných konstrukcí je třeba zachovat původní povahu zdiva, hlavně u neomítaných ploch. Velikost rekonstrukce je určována podle míry poškození původní zdi. Je třeba se snažit zachovat co nejvíce původní konstrukce. Před rekonstrukcí poškozených zdí je potřeba najít a odstranit příčinu poruchy. Nejčastěji se jedná o poruchy základů, působení přetížených stropů, promáčení zdiva zatékáním nebo pronikáním spodní vody, zvětrávání materiálu a vyplavování malty. U rozsáhlejších rekonstrukcí je způsob a provedení nutno konzultovat s odborníkem.
Po odstranění příčin se může přistoupit k samotným opravám. Nejdříve se zaplní trhliny dostatečně kvalitní vápennou nebo hliněnou maltou. U rozsáhlejších poruch zdí je možné i částečné přezdění. Všechny opravy a zásahy do původní konstrukce musí respektovat její původní vzhled. I změna způsobu spárování může výrazně ovlivnit vzhled památky. Při opravě spárování je žádoucí používat tradiční směsi. Konzervace narušeného spárování je velmi pracná a provádí se u nejvýznamnějších staveb.

Možné náhrady zdiva

Někdy je potřeba původní konstrukci, z různých důvodů, ubourat a vyzdít znovu. Musíme ale zachovat původní vzhled stavby.
U omítaných zdí je možné použít i moderní zdící prvky. Díky přesnosti moderních materiálů je třeba nějak napodobit původní nepřesnosti, aby zdivo nevypadalo uměle. Proto se omítka musí zpracovat nedokonale tak, aby nevznikaly tvrdé hladké povrchy.
U režného zdiva je nutné provést rekonstrukci v co nejpodobnější struktuře.

Zdroje

  • KUČOVÁ, V., BUREŠ, P. Principy péče o lidové stavby. Praha: Státní ústav památkové péče, 1999.
  • ŠKABRADA, Jiří. Konstrukce historických staveb. Praha: Argo, 2003. 
  • ŠKABRADA, Jiří. Historické stavební konstrukce a materiály. In: Péče o architektonické dědictví, III. díl. Praha: Idea servis, 2009.
  • ŠTORM, Břetislav. Základy péče o stavební památky. Praha: NPÚ, 2007.
Příklady použití - foto